Kostel sv.Barnabáše

První kostely u nás zakládali zeměpáni nebo bohatí feudálové. Po dohodě s církevní vrchností si na ně dosazovali kněze. Žádný "úřad" v té době nesměl být bez příjmů a tak kostely žily z desátků a darů dobrodinců. 

Těšany a další okolní vesnice původně patřily k Brněnské velkofarnosti. Po rozpadu velkofarní církevní organizace se v okolí Těšan vytvořily tři církevní centra - Šitbořice, Moutnice a Čenkovice (zniklá ves, později Šinkvice). Těšany připadly k Moutnicím, kde měli patronát Dominikáni. 

Roku 1538 získal do podnájmu část Těšan Jindřich Meziříčský z Lomnice, ale pak musel svoji část navrátit kvůli neodvedení desátku. Za Třicetileté války spravovaly Moutnickou faru Šitbořice. 1686 ji dohodou získali Dominikáni. Po zrušení Dominikánského řádu obsadili faru kněží - bývalí členové řádu. 

Přestože v Těšanech nebyl kostel, měly od roku 1697 svého patrona. Začali ho vzývat po velkém požáru toho roku. V 18. století mu byla zasvěcena kaplička a zvonička zároveň, která se v roce 1783 musela postavit znovu po řádění vichřice. 

Obec se dlouho snažila o vlastní kostel. Jeho budování začalo v letech 1896-97. Přesto, že všichni občané pomáhaly, stál kostel 46 000 zlatých. 12.června 1907 došlo ke slavnostnímu zasvěcení.

V roce 1942 přišel kostel o dva zvony, které byly sňaty a určeny na výrobu válečného materiálu. Po válce se provedla rozsáhlá pátrací akce, ale zvony se nenašly. V roce 1945 byl kostel poškozen. Roku 1955 se do kostela zakoupil nový zvon. První vyzvánění bylo na paměť obětem okupace. Později přibyl další.

Kostel má nyní tři zvony zasvěcené sv.Barnabáši, Svaté rodině a sv.Janu Křtiteli. 1966 se provedla oprava kostela a rok na to se nainstalovaly věžní hodiny. V letech 1991-93 proběhla další větší oprava a roku 1999 se zrekonstruovaly střecha a věž. 

Fara

Těšany závisely na Moutnickém faráři až do roku 1917, kdy si vymohly vlastní faru. Prvním farářem se stal Antonín Vaněk. Od roku 1936 na jeho místo nastoupil Antonín Florián, v Těšanech velmi oblíbený.  Za bojů v roce 1945 byla fara poškozena a protože opravy by trvaly moc dlouho, přesunula se z čísla 39 na číslo 18.  Na konci války se fara kvůli poškozením musela zbořit a na jejím místě vyrostla v roce 1947 současná farní budova.